Divadelní spolek FRK

Bylo neby­lo jed­no krás­né vel­ké jeviš­tě. Bylo moc smut­né, pro­to­že vzpo­mí­na­lo, jak se po něm pro­chá­ze­li krá­lo­vé, prin­cez­ny, řádi­li čer­ti a čaro­děj­ni­ce, podu­pá­va­li taneč­ní­ci, hudba hrá­la a bylo vese­lo.

Jed­no­ho krás­né­ho jar­ní­ho veče­ra se po dlou­hých pat­nác­ti letech roz­sví­ti­ly reflek­to­ry, při­šli her­ci a zača­li zkou­šet diva­del­ní hru. Teď s odstu­pem času vidí­me vše idy­lic­ky, jako vše, na co se vzpo­mí­ná. Ale neby­la to tak snad­ná cesta.

Z mno­ha růz­ných pří­čin, kte­ré neznám tak, abych o nich mohla mlu­vit, skon­či­la čin­nost Diva­del­ní­ho spol­ku Slo­van v Nové Vsi nad Popel­kou v roce 1990.

S myš­len­kou začít zno­va jsem koke­to­va­la dlou­ho. Když jsem po prv­ním nesmě­lém roz­ho­vo­ru s paní sta­rost­kou Marií Kyn­člo­vou zjis­ti­la, že můj sen se mož­ná usku­teč­ní, vrhla jsem se do prá­ce. Zača­li jsme vybí­rat hru a hle­dat her­ce. Paní sta­rost­ka nás vza­la pod obec­ní kří­d­la, čímž nám odpadla vel­ká sta­rost.

Diva­del­ní hru Hol­ge­ra Ecker­ta Mrt­vý při­šel na návště­vu jsme zvo­li­li pro to,že nepo­tře­bo­va­la vel­ký počet her­ců. Záro­veň s pil­ným zkou­še­ním jsem zača­la obchá­zet spon­zo­ry, abychom měli něco do začát­ku. Z obec­ní­ho roz­počtu jsme dosta­li 3000,-kč. Od spon­zo­rů 12 300,-,. Zača­li jsme se zabý­vat názvem naše­ho sou­bo­ru. Dlou­ho jsme se doha­do­va­li, vymýš­le­li, až zví­tě­zil nápad dát název po před­cho­zích reži­sé­rech. Tak vznikl Diva­del­ní sou­bor Frk při škol­ské a kul­tur­ní komi­si v Nové Vsi nad Popel­kou.

Vrha­li jsme se s tako­vým nad­še­ním do prá­ce, že jsme se ze zkou­šek vra­ce­li až před půl­no­cí. Ráno v pět hodin vstá­vat do prá­ce se moc nechtě­lo. Byla to nád­he­ra, všich­ni se sna­ži­li, měli spousty nápa­dů. Hru jsme si upra­vi­li a při­způ­so­bi­li dneš­ní době. Také jsme pra­co­va­li na scé­ně.

Roz­hod­li jsme se pro reál­nou scé­nu.. Okno, para­van a bar nám pomoh­li dát dohro­ma­dy Pavel Špi­dlen a Milek Fišar. Pro­to­že mají všich­ni čle­no­vé mno­ho akti­vit a nároč­ná zaměst­ná­ní, neby­lo vždy leh­ké dát zkoušku dohro­ma­dy. Byla to od všech vel­ká oběť. Sta­no­vi­li jsme datum pre­mi­é­ry na 5.listopadu 2005. Dala jsem tisk­nout pla­ká­ty. Pozva­li jsme si foto­gra­fa Mila­na Otma­ra, kte­rý udě­lal fot­ky na vyso­ké úrov­ni. Psa­la jsem člán­ky do lomnic­kých novin, poji­zer­ských lis­tů. Roz­vá­že­la pla­ká­ty po širo­kém oko­lí, zada­la hlá­še­ní v roz­hla­se o našem před­sta­ve­ní. Do kaž­dé domác­nos­ti v naší Vsi při­šla pozván­ka do diva­dla. Na naše před­ta­ve­ní jsem pozva­la zástup­ce z dese­ti ochot­nic­kých sou­bo­rů z oko­lí. Vstou­pi­li jsme do Sva­zu čes­kých ochot­nic­kých sou­bo­rů Jizer­ské oblas­ti. Pozva­li jsme na naše před­sta­ve­ní také všech­ny spon­zo­ry a při­pra­vi­li pohoš­tě­ní. . Na pre­mi­é­ru jsme při­pra­vi­li výsta­vu foto­gra­fií z diva­del­ních před­sta­ve­ní za posled­ních dva­cet let. Byla to mra­ven­čí prá­ce. Někte­ré foto­gra­fie zapůj­či­li býva­lí čle­no­vé DS Slo­van. Na tři vel­ké pane­ly jsme roz­mís­ti­li foto­gra­fie s názvem hry a datem pre­mi­é­ry. Pane­ly jsme dali do před­sá­lí, kde jsme záro­veň naa­ran­žo­va­li malou výsta­vu kos­týmů, kte­ré tak dlou­ho čeka­ly až je někdo oprá­ší.

Už je to tu! Lidé se schá­ze­jí, sál se zapl­ňu­je. Nesta­čí při­pra­ve­ná místa, musí se při­dá­vat židle, aby si přes tři sta divá­ků mělo kam sed­nout! Za opo­nou vrcho­lí napě­tí. Her­ci si tisk­nou ruce a objí­ma­jí se! Zha­sí­ná sál. Šum se uti­šu­je, na opo­nu míří reflek­to­ry do jejíchž svě­tel při­chá­zí paní sta­rost­ka Marie Kyn­člo­vá, reži­sér­ka Iva­na Nos­ko­vá, autor hud­by Miroslav Pěnič­ka, autor­ka boo­kle­tu k cd a pla­ká­tu Nata­ša Kalous­ko­vá. Všich­ni víta­jí divá­ky a spo­leč­ně pokřtí cd vyda­né k této pre­mi­é­ře.

Zazní prv­ní tóny hud­by, otví­rá se opo­na a začí­ná se psát nová his­to­rie Diva­del­ní­ho sou­bo­ru FRK v Nové vsi nad Popelkou.3