Památky

Mezi hlav­ní památ­ky obce pat­ří kos­tel sv. Pro­ko­pa, fara a sta­rá ško­la. V obci bylo i něko­lik hos­tin­ců, kte­ré však již nee­xis­tu­jí. Samo­zřej­mos­tí bylo i něko­lik mlýnů.

KOSTEL SV. PROKOPA

(Josef Jan Fučík)
Kos­tel v Nové Vsi stál již na počát­ku 14. sto­le­tí. Prv­ním zná­mým fará­řem byl tu r. 1360 Petr. V prv­ních dobách byl kos­tel dře­vě­ný jako v Lomni­ci a na Tábo­ře. Tepr­ve před rokem 1588 byl zno­vu posta­ven za Eliš­ky z Mar­ti­nic a z Vald­štej­na. Od vál­ky 30ti­le­té byl fili­ál­ním k Lomni­ci.

V nyněj­ší podo­bě byl zno­va posta­ven r 1765–69. Ze zacho­va­ných účtů záduš­ních od roku 1599 vypi­su­jí sem o kos­te­le někte­ré zají­ma­vé zázna­my. Kos­tel (záduš) měl již ve star­ších dobách dosti růz­ných pří­jmů, jak se může­me pře­svěd­či­ti v záduš­ních účtech. Pří­jmy byly: Prosby do měšeč­ku při boho­služ­bách, dary umí­ra­jí­cích, úro­ky z půj­ček sed­lá­kům, za dří­ví ze záduš­ní­ho lesa, nájem z polí a luk záduš­ních, výtě­žek pro­de­je sví­ček, zho­to­ve­ných z vosku, kou­pe­né­ho od vče­la­řů ve far­nos­ti, poku­ty od osob, jež se mrav­ně pro­hře­ši­li atd. Sed­lá­ci v bězích váleč­ných čas­to při­šli o doby­tek, pro­to jim záduš kou­pi­la krá­vy, ze kte­rých pla­ti­li zádu­ší roč­ní nájem, kte­rý neměl pomi­nou­ti a pro­to se mu říka­lo “železná krá­va”. R. 1599 byly v Nové Vsi jen 4 záduš­ní krá­vy na nájmu po 12 gr. čes., dal­ší krá­vy byly kupo­vá­ny po 2 k 15 gr. r. 1600, 1604 atd., r. 1610 byly již 23 krá­vy, r. 1612 bylo 16 krav, r. 1627 18 krav, r. 1655 19 krav, nájem po 35 kr. rýn., r. 1679 ze 20 krav po 35 kr., r. 1732 jen 4 kr., 1749 10 krav. – R. 1749: Poně­vadž před časy nevě­do­mo jakým zaří­ze­ním neb povo­le­ním mno­ho “krav želez­ných” od zádu­ší toho­to se odpro­da­lo, nyní ale slav­ná kon­sis­toř tako­vé zase na těch grun­tech, kde pře­de­šle byly, míti chce, z té pří­či­ny vel. p. farář vydal za 6 krav po 7 zl. = 42 zl. rýn., bylo tedy po r. 1749 cel­kem 10 záduš­ních = želez­ných krav. Nájem z vět­ši­ny jich odvá­děl se ješ­tě v letech 80tých minu­lé­ho sto­le­tí.

R. 1609 bylo ze záduš­ní poklad­ny vyna­lo­že­no na stav­bu kos­te­la novo­ves­ké­ho 24 k 8 1/2 gr. č. R. 1610 odve­de­no do záduš­ní truh­li­ce 37k. 3gr. č. “Uro­ze­ný pan Mar­tin Tuhaň­ský z Btan­če”, úřed­ník na Lomni­ci, pozná­va­je jak veli­ké opra­vy chrám Páně novo­veský potře­bu­je, zdi se trha­ly a zeď oko­lo krcho­va se boři­la, služ­by boží aby bez umen­še­ní cti a slá­vy Pána Boha vyko­ná­vá­ny býti moh­ly, okny vět­ší­mi a vět­ším svět­lem i ozdo­bou malíř­skou (za 15 kop malí­ři augusti­no­vi z Nym­bur­ka) povo­lil vyda­ti cel­kem 36 k. 58 gr. č. Na pře­li­tí zvo­nu r. 1618 vyda­lo se 67k. 36 gr. 3 1/2 den. R. 1621 v úte­rý památ­ný den Mis­tra Jana Husi v pří­tom­nos­ti J. M. pí. Marie Sla­va­to­vé z Vald­štej­na vyčte­ny ze záduš­ní truh­li­ce novo­ves­ké pení­ze, mělo býti 28 k. 56 gr. 4 1/2 d. bylo jen 20.30.1 1/2 d. a ty dány zase do truh­li­ce. – Z toho­to zápi­su v záduš­ních účtech patr­no, že oby­va­tel­stvo v Nové Vsi a vět­ši­nou i úřed­ní­ci při­zná­va­li se ten­krát ješ­tě k uče­ní Huso­vu.) R. 1622 zůsta­lo za Mikul. Jiráč­kem, star­ším kon­še­lem, 51 k. 19 gr. č., kte­ré Jirá­ček mezi sou­se­dy své pro leh­kost min­ce roz­půj­čil a když zase dob­rá min­ce půjde, je povi­nen to zvy­upo­mí­ra­ti a zádu­ší z toho práv býti. R. 1670 opra­ve­na dlaž­ba a oltář v kos­te­le. – R. 1672 od sprá­vy zvo­ni­ce, co od povět­ří potr­há­no a od lípy, kte­rá se na to pře­vrhla, potlu­če­na, dáno 30 kr. – R. 1680 dvě­ma zed­ní­kům z Vrchla­bí od vyzdvi­že­ní nové síň­ky při chrá­mu Páně za 40 1/2 dne po 20 kr. = 27 zl. rýn., za kří­du pro vše­li­ké pozna­me­ná­ní 1 kr. L. 1681 za 5 liber vosku Mik. Kra­cí­ko­vi ze Syře­no­va a 2 lib­ry Václ. Tůmo­vi z Ous­tí po 24 kr., r.1682 za 5 lib. od V. Tůmy, od Mich. Krouž­ka ze Syř. 5 lib., od Petra Trej­ba­la, krč­má­ře, 2 lib. aj. R. 1684 za novou cíno­vou křti­tel­ni­ci Jiř. Klou­do­vi, kon­vá­ři jičín­ské­mu 12. zl45 kr. rýn. R. 1685 za 5 sáhů dří­ví ze záduš­ní­ho lesa po 4 kr. = 20 kr. – L. 1686 (a podob­ně i jiná léta) “prosby do měšeč­ka” (39 = 8 zl. 37 kr. 3 d.) – R. 1734 udě­lán nový krcho­vek pro nekřtě­ňát­ka za 1 zl. – R. 1737 od pře­li­tí aj. výlo­hy u pro­střed­ní­ho zvo­nu 105 zl. 5 kr. – L.1739 za čty­ři nové trouby pro kůr 12 zl. 30 kr. –

R. 1742 od pora­že­ní lípy na hřbi­to­vě v N. V. pro potře­bu záduš­ní 24 kr. dove­ze­ní do Bro­dek na pilu 45 kr., pila­ři od řezá­ní na foš­ny a prk­na pro dílo řez­bář­ské 27 kr., lomnic­ké­mu řez­bá­ři Anto­ní­nu Kun­díl­ko­vi od nové­ho oltá­ře 27 zl. 10 kr. R. 1743 sprá­va var­han 11 zl., – r. 1749 stav­ba nové zvo­ni­ce z kame­ne 239 zl. 48 kr. 3 d. a r.1750 196 zl. 18 kr. – R. 1749 posta­ve­na věž nákla­dem 3200 zl., 1753 na věži zvo­ni­ce, r. 1759 kap­le, kde pocho­vá­ni byli fará­ři: Mikeš, Valá­šek, Kubín a koo­pe­rá­tor Tomek. – Při stav­bě nové­ho kos­te­la bylo vypla­ce­no r. 1766 zed­ní­kům za 211 1/2 dne 119 zl. 34 kr., náde­ní­kům za 242 dní 48 zl. 24 kr., kame­ní­kům od oken a dve­ří 19 zl. 27 kr., skle­ná­řům a zámeč­ní­kům od 4 oken do kos­te­la 44 zl., ková­ři 28 zl. 39 kr., cel­kem 555 zl. 20 kr., r. 1767 cel­kem 487. 31. 41/2 r. 1768 cel­kem 341. 40, r. 1769 c. 347. 29; růz­né drob­nos­ti říze­ny ješ­tě do r. 1787. Že byl kos­tel v nyněj­ší podo­bě dosta­ven r. 1769, dosvěd­ču­je nápis na oblou­ku a stro­pu:

DIVo
LoCI aC bohe­MI­ae
pat­ro­no pIe­tas
ereXe­rat
(MDCCLXVIIII = 1769)

(Sva­té­mu pat­ro­nu místa a Čechie zbož­nost vyzdvihla 1769)

Kos­tel­ní zvo­ny dří­věj­ší a nyněj­ší. Před svě­to­vou vál­kou byly na kost. věži 4 zvo­ny.
I. Nej­star­ší zvon “mše­svat­ník” byl patr­ně slit ve 14. sto­le­tí, kdy papež Jan XXII. (r. 1316–1334) naří­díl večer­ní zvo­ně­ní, t. j. kle­ká­ní ke cti Pan­ny Marie, ran­ní zvo­ně­ní naří­ze­no r. 1368 a poled­ní r. 1478. Ten­to zvon je bez ozdob a má naho­ře nápis gotic­kým pís­mem:
OSANNA,MARIA.
(-Zazvuč, Maria. – Nej­star­ší zvo­ny ze 14. sto­le­tí byly bez leto­poč­tu a bez jmé­na zvo­na­ře.) Ten­to zvon pro své stá­ří byl zachrá­něn před rekvi­si­cí.
II. Dru­hý veli­ký zvon “Sv. Pro­kop” vážil 639 kg a měl v pře­du nápis:

KRISTUS UM RZEL PRO HR ZICHY NASSE

WSTAL ZMRTWYCH PRO OSPRAVEDL NIENI NASSE

UROZENA PANI ELISSKA Z MARTINIC A NA LOMNICI WDOWA POZUSTALA PODOBRE PAMIETY UROZENEM PANU PANU WACLAVOWI Z WALDSSTEYNA MOCNA OTCOWSKA PORUCZNYCE SYROTKUW A STATKU PO TEMZ MANZJELU SWEM POMOC K UDIELANI TOHOTO ZVONU DALA A PRO PAMATKU SWAU DO NOWE WSY POD LOMNICY UDIELATI GEY PORUCZYLA SKRZE GEDNANI UROZENEHO PANA MARTINA TUHANSKEHO Z TUHANE URZEDNIKA NA LOMNICY

STALO SE LETA 1588 

WACLAW Z WALDSTEJNA NA LOMNICY ETC.

ELISSKA Z MARTINIC NA LOMNICY ETC.

 

(vza­du obraz sv. Pro­ko­pa a nápis:)SLOWUTNY BRYKCY ZWONARZ Z CYMPERKU W NOWEM MIESTIE PRAZSKEM UDIELAL. PRELITY OD KARLA BELMANNA C. K. DVORNÍHO ZVONAŘE V PRAZE 1859.

III. Tře­tí zvon “poled­ňák” vážil 248 kg, byl již prask­lý, naho­ře doko­la měl nápis:

Me fecit Nico­lavs Löw Pra­gae 

S. Maria (vza­du obraz Pan­ny Marie) ora pro nobis.

Sal­va­tor mun­di (v pře­du obraz Pána Ježí­še) Non enim est in alio aliquo Salus act; C : 4.

Dole doko­la:
Haec Cam­pa­na Con­tus Pragensis ad S. Sal­va­to­rem ord: Minim: SP: Fran­cis­ci de Pavla refusa est in hono­rem Sal­va­to­ris mun­di sue Smae Mat­ris. Die 20. Aug: Ao MDCLXXXX.

IV. “Umí­rá­ček”kou­pen byl r. 1790 od Jos. Mize­ry čís. d. 157; ten prá­vě zemřel, když se ten­krá­te zvo­nek zavě­šo­val.

 

Když ve svě­to­vé vál­ce Rakous­ku se již nedo­stá­va­lo kovů na výro­bu děl, byly rekví­ro­vá­ny zvo­ny, zvláš­tě ty, kte­ré nemě­ly his­to­ric­ké a umě­lec­ké ceny. Tak ztra­til zdej­ší kos­tel dne 16.října 1916 zvon “poled­ňák”, dne 29.října 1917 zvon “Pro­kop”, pak zvo­nek ze ško­ly 341 kg a 2 cim­bá­ly k bití věžo­vých hodin; ve 2 hod. odpol. se těmi zvo­ny napo­sle­dy zvo­ni­lo, potom 3 vojá­ci od 74. plu­ku z Jičí­na zvo­ny sun­da­li, roz­bi­li a do Liber­ce odvez­li. Říd. uč. Řeho­řek zís­kal kus zvo­no­vi­ny pro škol­ní sbír­ku. Mělo býti taky vze­to z var­han asi 80 – 100 kg dob­ré­ho cínu, ale říd. uč. s kap­la­nem pod­pla­ti­li peně­zi, más­lem a tva­ro­hem var­ha­ná­ře M. z K. H. že od rekvi­si­ce píštal upus­til.

Oč Rakous­ko ve vál­ce kos­tel za nepa­tr­nou náhra­du při­pra­vi­lo, to muse­lo obe­cen­stvo z vlast­ních kapes zno­va poří­di­ti. Nejdří­ve ze sbír­ky poří­di­li zvon umí­rá­ček, ale ten byl ze špat­né­ho váleč­né­ho kovu, pro­to vydá­val neli­bý hlas. R. 1925 farář P. Kra­to­chvíl vyko­nal po celé far­ní osa­dě novou sbír­ku, ze kte­ré poří­ze­ny nové zvo­ny mohut­ně a lahod­ně zně­jí­cí (cis 2, jis 1, h1) a váží­cí 462, 321 a 17 kg za úhrn­ný peníz 25.760 Kč 44 h od Rich. Herol­da v Cho­mu­to­vě. Nové zvo­ny posvě­til Th. Dr. Fr. Reyl z Hrad­ce Král. dne 14. 6. 1925.

 

FARA

Kde a kdy posta­ve­na byla popr­vé fara, neza­cho­va­ly se zápi­sy, ale podo­bá se prav­dě, že býva­la na mís­tě fary nyněj­ší a když fara ve vál­ce tři­ce­ti­le­té osi­ře­la, zanikla a tepr­ve roku 1786 za 6 zl. zho­to­ven plán na far­ní budo­vu a ta r. 1787–88 byla posta­ve­na. Než byla dosta­ve­na, byd­lel farář v nové ško­le a zatím vyu­čo­va­lo se v dom­ku čís. 55. Nábo­žen­ský fond při­spěl na stav­bu r. 1788 část­kou 588 zl. 28 1 kr. rýn. Tato sta­rá fara měla val­mo­vou šin­de­lo­vou stře­chu; budo­va byla r. 1891 zbo­ře­na a nová zdě­ná o 1 poscho­dí dosta­vě­na r. 1893 nákla­dem 12.813 zl. 13 kr. r. č.

Faráři v Nové Vsi:

Prv­ním zná­mým byl zde Petr, kte­rý r. 1360 uvá­děl Miku­lá­še, kně­ze z Pra­hy , na faru lomnic­kou; r. 1362 po smr­ti Pet­ro­vě usta­no­ven do N. Vsi Jan z Louč­né Hůry u Smi­dar: r. 1363 dostal se Jan odtud do Kozo­jed a na jeho mís­to při­šel Michal z Vino­ře, uve­den byv fará­řem lomnic­kým; po Micha­lo­vě smr­ti 1391 se tu stal fará­řem vzác­ný muž Pro­kop, kněz z Pra­hy; r. 1412 farář Pro­kop pro jis­té pří­či­ny byl fary zba­ven a usta­no­ven sem Jan Šimon z Vese­lí. R. 1402 Jan řeče­ný Kor­ček z Roček a Boreš z Nové Vsi zří­di­li při zdej­ším kos­te­le kap­li. Od válek husit­ských není zná­mo nic o kně­žích na zdej­ší faře.

Roku 1514 byl v Nové Vsi na faře jaký­si kněz, nepo­chyb­ně utrakvis­ta, kte­rý před tím byl v Nové Pace a tam Bříšt­ské­ho a jiné zhoub­ce zem­ské pře­cho­vá­val. Miku­láš Trč­ka z Lípy na Opočně poslal za ním do Nové vsi ozbro­jen­ce a žádal, aby kněz dovo­lil jim na faře ty zhoub­ce hle­da­ti, ale kněz zavřel se na srubě, kame­ním na posly házel a z ruč­nic stří­le­ti dal. Potom jich pře­ce doby­li a jeho vza­li tře­tí­ho, též gro­še a pení­ze, faleš­né gro­še a pení­ze, též faleš­né kol­ky želez­ce, jimiž ty min­ce dělal. Trč­ka psal Pet­ro­vi z Rosenber­ka o dob­rozdá­ní , má-li Břišt­ské­ho doda­ti k sou­du do Pra­hy. (Čes­ký archiv XI. 170–183.)

Je jis­to, že fara novo­veská byla bez kně­ží, že r. 1648 byl kos­tel v Nové Vsi jako komen­dát­ní, tj. s pro­za­tím­ní služ­bou, tedy ne jako fili­ál­ní k Lomni­ci, tak že až do r. 1787 ducho­ven­stvo lomnic­ké zde boho­služ­by vyko­ná­va­lo. Pou­ze po krát­kou dobu (r. 1662–68) měla Nová Ves své­ho duchov­ní­ho Voj­tě­ch Čer­ven­ku z Tur­no­va, kte­rý se stal potom děka­nem v Jičí­ně, arci­dě­ka­nem v Plzni a kanov­ní­kem v Lito­mě­ři­cích, kde zemřel r. 1694. Byl také spi­so­va­te­lem v obo­ru nábo­žen­ském.

Když císař Josef II. zru­šil kláš­te­ry, jichž kně­ží neza­měst­ná­va­li se vyu­čo­vá­ním nebo ošet­řo­vá­ním nemoc­ných, kláš­ter­ní­ci byli poslá­ni za fará­ře a kap­la­ny na neob­sa­ze­né fary a z jmě­ní zru­še­ných kláš­te­rů zři­zo­val nové, tak zva­né “císař­ské fary”. Na ten způ­sob stal se v Nové Vsi v úno­ru 1787 prv­ním samo­stat­ným fará­řem Leo­pold Jako­bi, pře­vor Augusti­án­ské­ho kláš­te­ra ve Vrchla­bí a kap­la­nem Michal Čej­ka, kaza­tel řádu Pau­lán­ské­ho v Nové Pace. Fará­ři pou­ká­zán plat 400 zl. z nábo­žen­ské­ho fon­du a uži­tek z 10 měr pozem­ků kap­lan měl 200 zl. z nábo­žen­ské­ho fon­du.

Dal­ší fará­ři byli:
2. Jan Mikeš, admin. 1796–00, far. do 1813, kdy zemřel
3. adm. Fr. Zed­ní­ček (1813–14)
4. far. Jan Valá­šek (1814–18)
5. adm. Fr. Holec (1818)
6. far. Josef Kubín (1818–26, zemřel)
7. adm. Josef Dušek (1826)
8. far. Fr. Huda (1826–30, do Vrsců)
9. adm. Mart Pro­keš, kap­lan lomnic­ký (1830)
10. far. Jan Novák (1830–39 do Boro­vé)
11. adm. Josef Cha­loup­ka (1839–40)
12. far. Jan Novot­ný z Mla­do­čo­va (1840–51, do Rov­ně)
13. adm. Jan Nešpor (1851 po 4 měsí­ce)
14. far. Anto­nín Jelí­nek (1851–52, do Mříč­né)
15. adm. Pavel Dusí­lek, adm. z. Mříčné,(1852)
16. far. Jan Hron (852–61, do Kuk­len)
17. adm. Voj­tě­ch Lich­tenberg (1861, do Kuk­len)
18. farář Josef Urban z Plo­tiš­tě (1861–66, zemřel)
19. adm. za nemo far. Josef Jodas (1864–66, za adm. do Mříč­né)
20. far. Josef Doubra­va, far. Kun­val­du (1866–85, zemřel)
21. adm. Josef Kla­pá­lek (1885–86, do Mla­do­čo­va)
22. farář Vinc. Mrštík, katech. v Lomni­ci, pak v Nácho­dě (1886–1920)
23. adm. Josef Hanz­lík (1920–21)
24. far. Voj­tě­ch Kra­to­chvíl (1921–28)
25. fará­řem děkan Fran­ti­šek Říb

Koo­pe­rá­to­ři (kap­la­ni):
1. Pau­lán Michal Čej­ka (1787–91)
2. Pau­lán Tomáš Pro­cház­ka (1791–92)
3. kapu­cín Rochus Tei­sin­ger (1792–96)
4. Anto­nín Löw
5. Samu­el Kunert (1800–06)
6. Fran­ti­šek Zed­ní­ček (1806–1°813)
7. Anto­nín Saal (1813–16)
8. Fran­ti­šek Holec (1816–18)
9. Fran­ti­šek Bla­žek (1818–27)
10. Josef Stum­pf (1827–39)
11. Jan Zab­ský (1839–41)
12. Alois Tomek (1841–42)
13. Josef Doubra­va (1842–47)
14. Jan Nožič­ka (1847–49)
15. Voj­tě­ch Lich­tenberg (1849–61)
16. Josef Jodas (1862–64)
17. Vác­lav Tříska(1867–69)
18. Vin­cenc Mrštík (1870–74)
19. Josef Kla­pá­lek (1874–1886)
20. Josef Bed­nář (1888–89)
21. Fran­ti­šek Opřát­ko (1889–92)
22. Anto­nín Mif­fek (1892–94)
23. Josef Pec­ka (1894–97)
24. Josef Kou­ba (1897–1906)
25. Bohu­mil Kob­za (1906–1909)
26. Josef Hanz­lík (1909–1913)
27. Jan Ježek (1913, opět Josef Hanz­lík (1920–21).

ŠKOLA

Sou­čas­nost ško­ly v Nové Vsi n. Pop.(1994–2004)

Kdy byla ško­la v Nové Vsi zalo­že­na, neza­cho­va­lo se zpráv. Bez­po­chy­by jako v jiných ves­ni­cích tak i zde za star­ších časů vůbec ško­ly neby­lo; někte­rý vyslou­ži­lý voják vyu­čo­val stří­da­vě po sta­ve­ních někte­ré děti, jejichž rodi­če si přá­li, aby děti aspoň čís­ti se nau­či­ly. Roku 1713 urči­tě zvlášt­ní ško­ly neby­lo, ale v ber­ní rol­li pozna­me­ná­no, že “kan­tor ve vlast­ním pří­byt­ku děti učí.”

Prv­ní známá stálá ško­la byla snad již­ně od kos­te­la, mezi nyněj­ším stat­kem čís. 136 a 193, kde dlou­ho se říka­lo “na ško­liš­ti”, “ško­liš­tě”, “na domiš­ti”. Potom snad ješ­tě jin­de se vyu­čo­va­lo. Řád­né­ho uči­te­le v obci neby­lo ješ­tě roku 1764, kdy “lomnic­ký kan­tor” bral 4 zl. za muzi­cí­ro­vá­ní při boho­služ­bách; ten­krát konal boho­služ­by v Nové Vsi i kněz a hrá­li hudeb­ní­ci z Lomni­ce.

Tepr­ve r. 1787 – 88 posta­vi­la obec svým nákla­dem stá­lou ško­lu na záduš­ním pozem­ku, kde sto­jí nyněj­ší ško­la. Ško­la byla dře­vě­ná, měla val­mo­vou stře­chu, jako měla fara do r. 1891. Obec dala dří­ví, šin­del, prk­na a 388 zl. r. Plán na faru a ško­lu zapla­cen pení­zem 6 zl. Ze záduš­ní poklad­ny r. 1786. Roku 1788 bylo na stav­bu ško­ly pou­ži­to i 88 zl. 12 kr. záduš­ních peněz, jež nahra­dil nor­mál­ní fond. Ten­krát cho­di­ly sem do ško­ly také děti z Bělé, Syře­no­va, Žďá­ru a Ous­tí.

Prv­ním uči­te­lem roku 1787 byl usta­no­ven Jan Doubrav­ský z Lomni­ce. Jeho pří­jmy byly: Sobo­tá­les od 104 dětí 45 zl. 37 kr., za vede­ní kos­tel­ní­ho rejstří­ku 35 kr., za kos­tel­ní služ­bu 4 zl., od obce za hud­bu o Božím Těle a o sv. pro­ko­pu 2 zl., ze škol­ní­ho fon­du 49.48, cel­kem 101.20, z nábo­žen­ské­ho fon­du 16 zl. za škol­ní topi­vo; na vytá­pě­ní učeb­ny dává obec 6, vrch­nost 2 sáhy dří­ví a od roku 1810 ješ­tě 1 sáh ze záduš­ní­ho lesa na opa­ko­va­cí hod­ny. Než byla vysta­vě­na fara, byla umís­tě­na ve ško­le a zatím uči­lo se v dom­ku čís. 55 n.

Roku 1876 byla sta­rá ško­la roz­bo­ře­na, nová, zdě­ná o 1 poscho­dí nákla­dem 15.300 zl. vysta­vě­na a 19.listopadu 1876 vysvě­ce­na. V čas stav­by uči­lo se (2 tří­dy) v čís. d. 136 a 59. Od 15.9.1877 sta­la se ško­la trojtříd­ní. Zem­ská škol­ní rada povo­li­la dnem 15.10.1929 ote­vře­ní zatlm­ní poboč­ky při 1.třídě a usta­no­ve­na sem čtvr­tá liter­ní uči­tel­ka.

Uči­te­lé, od r. 1870 řídí­cí uči­te­lé:
1. Jan Doubrav­ský z Lomni­ce (1787–1792, odstě­ho­val se do Babic),
2. Jan Gotvald, uči­tel v Babi­cích, 1792–1837,
3. Jan Valz z Nové­ho Bydžo­va (1837–1848, kdy v Nové Vsi zemřel)
4. Jan Brt­va z Košť. Oleš­ni­ce, fili­ál­ní uči­tel v Bělé (1849–1864, zde zemřel t.r.)
5. pro­vi­sor Josef Zajíc, podu­či­tel v Oubi­sla­vi­cích (1864–1865, stal se potom uči­te­lem v Bys­tré na Opo­čen­sku)
6. Alois Machek, uči­tel v Bys­tré na Opo­čen­sku (1865–1881, byl dán do výsluž­by 1881, zemřel roku 1882 v Želez­ni­ci)
7. Zatím­ní říd. uč. Frant. L. Zelin­ka z Křížlic (4 měsí­ce r. 1881–1882)
8. Vác­lav Obe­šlo z Kozo­jed, uči­tel v Lomni­ci (1882–1909, ode­šel do výsluž­by do Jičí­na, v Lomni­ci i v Nové Vsi těšil se veli­ké obli­bě a byl v obou mís­tech čle­nem obec­ní­ho zastu­pi­tel­stva)
9. Josef Řeho­řek z Hra­ba­čo­va, říd. uč. v Jesen­ném (1909–1923, ode­šel do výsluž­by do Mla­dé Bolesla­vi, kde zemřel r. 1925)
10. Fran­ti­šek Hásek ze Stru­žin­ce, řídí­cí uči­tel od 1.1.1924

Uči­te­lé a mlad­ší uči­te­lé:
1. Josef Gotvald, syn dru­hé­ho zdej­ší­ho uči­te­le, pomoc­ník do r. 1830, stal se uči­te­lem na Košo­vě
2. Josef Lho­ta ze St. Místa (1831–1837, dostal se do Cho­tče)
3. Vác­lav Kazda z Konecchlumě (1838, pak v Jičí­ně, 1839–48 zase do Nové Vsi)
4. Josef Str­nad z Pod­hrá­dě, pomoc­ník v Sob­či­cích (zde 1838–39, ode­šel do Jičí­na)
5. poduč. Alois Saal z Vojic (1848–50)
6. poduč. Vác­lav Morá­vek ze Lho­ty Bradlec­ké (1853–54, dostal se do Pec­ky)
7. Josef Pro­kop ze Zása­dy, poduč. v Ose­ni­cích (1872–73, zemřel v Pra­ze)
8. výpom. poduč. Josef Got­twald, krej­čí a hudeb­ník z Nové Vsi (1873–75, stal se výp. uč. v Ous­tí)
9. Fran­ti­šek Zelen­ka, kand. uči­tel z Nové Vsi (1875–78, potom dále stu­do­val a zemřel jako Čacho­tín­ský poduč. na dovo­le­né v Nové Vsi)
10. Uči­tel Fran­ti­šek L. Zelin­ka z Křižlic ode­šel do Hoř. Hamru
11. Ml. uči­tel Josef Fučík z Lomni­ce (1878–79, potom 1880–86, ode­šel do Bradlec­ké Lho­ty)
12. výp. podu­či­tel Fran­ti­šek Šol­ta z Pře­lou­če (1879, pro­puš­těn)
13. výp. poduč. Fran­ti­šek Sol­dat ze Zása­dy (1879–80, odstou­pil)
14. poduč. Vác­lav Šíp z Byšic (1881–82, do Lomni­ce)
15. zat. poduč. Anna Glasro­vá z Pra­hy (1886, pro­puš­tě­na)
16. Ml. učit. Josef Štouda z Ver­de­ku, poduč. v Syře­no­vě (1887–1905)
17. Uči­tel Josef Šulc (1887–94, potom do Kyjů)
18. Ml. učit. Vác­lav Straka z Dra­ho­ra­ze (1894–97, potom do Rvá­čo­va)
19. Ml. uč. Žofie Haj­ná (1897–98)
20. Ml. uč. Anto­nín Polák (1898–99, potom do Lomni­ce)
21. Ml. uč. Fran­ti­šek Večer­ník z Libštá­tu (1900, potom do Lomni­ce)
22. Zat. uč. Ana­stasie Cvet­le­ro­vá (1904–05)
23. Zat. uč. Bohuslav Matou­šek (1905–06)
24. Def. uč. Vác­lav Straka po dru­hé (1905–1916, zemřel v N.Vsi 12.8.1916)
25. Zat. uč. Jose­fa vlč­ko­vá (1906–11)
26. uč. Josef Nožič­ka (1912)
27. výpo­moc. učit. Anna Pet­ro­vá z Lomni­ce (1912–13)
28. zatím. uč. Marie Erle­ba­cho­vá (1916–19)
29. def. učit. Fran­ti­šek Hásek ze Stru­žin­ce (1917–23)
30. Zatím učit. Jana Sla­ví­ko­vá (1923 – 5 měsí­ců)
31. zastup. učit. Marie Erle­ba­cho­vá (po dru­hé) (1923–24); defin. uč. 1924 – dosud)
32. zastup. učit. Otakar Jelí­nek (1923–24)
33. zastup. uči­tel Jaro­slav Vagenk­necht (1923 – půl měsí­ce)
34. zastup. učit. Růže­na Dolen­ská (1923 – 2 měsí­ce)
35. zastup. učit. Karel Navrá­til z Lomni­ce (1924–25)
36. zat. učit. Josef Dlou­hý ze Sobě­ra­ze (1925–26)
37. defin. uč. Old­řích Miča z Lomni­ce (1925–28, zde měl dovo­le­nou a vyu­čo­val na Slo­ven­sku a ve Víd­ni)
38. výp. učit. Lud­mi­la Wág­ne­ro­vá (1927–28)
39. výp. uč. Alois Kou­del­ka (1928 – 4 měsí­ce)
40. defin. uč. Vlasta Háko­vá (1929)
41. defin. učit. Fran­ti­šek Koneč­ný (d 1.9.1929)
42. zat. uči­tel­ka Marie Zabran­ská z Jičí­na (od 15.10.1929)

Industri­ál­ní uči­tel­ky:
1. Eliš­ka Jono­vá z Pec­ky (1883–1923, potom zde do výsluž­by a zemře­la zde 1929)
2. zat. učit. žen. ruč. pra­cí Anna Dolen­ská (1922–23)
3. zat. učit. žen ruč. pra­cí Marie Borův­ko­vá (1923–24)
4. zat. učit. žen. ruč. pra­cí a dom. nauk. Emi­lie Ber­bro­vá (1924–25)
5. def. učit. žen. ruč­ních pra­cí a dom. nauk (po dru­hé) Marie Borův­ko­vá (od r. 1926)

 

SOCHY, POMNÍKY

 

KŘÍŽE